..................................................................................................................................................

„Tak co jsi vymyslel?“
„V tomhle“ John ukázal na batoh, který byl ve skutečnosti Air-board „můžu letět alespoň 2000 kilometrů za hodinu, teda jestli jste vypnuli to silový pole ničící nanoroboty, když jste mě vzali na palubu“
„Jo vypnuli, jinak se ani nedá přistát“
10 Kilometrů výšky“ ozvala se Jane
„Potřebuju těch 50 Miliónů nanorobotů, o ty jsem přišel ,když mě sestřelili ESIMové“
„Vzadu,v bednách,jsou po deseti miliónech“Dan ukázal dozadu na asi dvacet krabic,které byli tak 20x20cm velké. 
John k nim přiběhl i s airboardem,složeným do podoby batohu. Dal nad něj ruku a ten se rozevřel. Airboard,je totiž celý složený z miliónů malých nanorobotů.
Pět beden(samozřejmě,že nebyly dřevěné,ale plechové) se samy otevřely,když dostaly impuls od Dana,od jeho palubního počítače. John jejich obsah začal sypat do malého trychtýře,který se rozložil přímo nad batohem.Musel to dělat opatrně.
„20 kilometrů výšky“
„Je to dobrý v padesáti kilometrech stihnu odpojit zdroj“říká Dan „Graduánské pole aktovováno“
„Fajn“
John nasypal poslední krabici do Air-boardu. Trychtýř se složil dovnitř a díra se za ním zatáhla.
„30 kilometrů výšky“
„Co? chceš vlastně udělat já to pořádně nechápu“ ptá se Jane
„Vyskočím z vrtulníku v tomhle obleku, vezmu s sebou zdroj,nalákám světýlka do magnetovcový skály a pak se vrátím i se zdrojem,tady ho zapojíme a pak zase zapnete motory“
„A jak to chceš stihnout?“
„Máme jinou možnost? Ale určitě stihnu nebojte se“ sám si tím tak jistý nebyl.
„40 kilometrů výšky“
„Udržíme se ještě chvilku ve vzduchu než začneme padat, protože jsem přečerpal trochu energie do záložních akumulátorů“ povídá Dan
„To je super a jak dlouho?“
„5 minut“
John si nasadil air-board „Aktivovat tepelný štít“ všechno udělalo co mělo. Batoh se začal rozkládat na štít,okolo Johna a na zádech se mu složil air-board,v dvojnásobně menší velikosti,než je jeho normální šířka a výška.
„50 kilometrů výšky“
„Zdroj odpojen“ ze zadní stěny vyjela malá krabička,John ji vzal a položil ji přímo nad svou levou nohu. Štít pod krabičkou na chvíli úplně změkl a celou krabičkou obalil sám sebou,takže byla uvnitř air-boardu,v bezpečí.
„Vypněte to pole ničící nanoroboty,jinak přijdu o jedinou ochranu,kterou mám“
„Už je vypnutý ,běž, hodně štěstí“
Vyskočil,proletěl Graduánským polem,které je zde akorát ,aby udrželo tlak uvnitř vrtulníku
„Mám pět minut to není moc“ pomyslel si John.