..................................................................................................................................................

Jestli jste zhruba před dvěma lety propásli debutové album americké zpěvačky Pink „Can´t Take Me Home", nyní se vám naskýtá další možnost, jak se s touto mladou dračicí seznámit. Seznamování samozřejmě proběhne prostřednictvím hudby – to jen abyste si nemysleli, že vám nabízím večeři nebo podobné intimity s touto strmě stoupající hvězdou.

Nemohu začít jinak, než zmínkou o starší desce. Fanoušci dívčího Hip hopu či R&B si přišly na své, což potvrzují úspěšné singly There You Go, Most Girls či You Make Me Sick. Této desce se dařilo především v Americe, ale slušně si vedla i v Evropě. První album Pink nepatří mezi mé nejoblíbenější, a tak se na dalších řádcích nebudu přemáhat a skočím rovnou na novinku, jejíž volný překlad zní „Nepochopená".

To, co mě na nové nahrávce Missundaztood absolutně překvapilo, je razantní změna stylu. Z drsné Hip hoperky se z Pink stala ještě drsnější rockerka. Abych na toto téma vyjádřil i svůj názor, musím konstatovat, že nový styl se k Pink hodí ještě více než předešlá image. Typicky chraptivý hlas, kterým Pink disponuje, se mnohem více projeví právě v kytarové muzice. No nic, hudba zůstala na stejně dobré úrovni, jako předtím, a to je pro posluchače to nejdůležitější.

Z nového alba vyšli již tři singly, které jste určitě nepřeslechli, a tak jste si na Missundaztood jistě udělali svůj názor. Bohužel se v těchto singlových nahrávkách neprojevila celá kvalita desky, což možná mnoho posluchačů od koupi či poslechu odradilo. Tak např. „Get The Party Started“ podle mě za moc nestojí, jedná se o naivní rytmus s přitroublým tempem - nechápu, jak mohl singl být tak úspěšný. Na druhé straně další dva singly „Don´t Let Me Get Me“ a „Just Like A Pill“ jsou o něčem jiném a dají se poslouchat klidně donekonečna. Rockový styl smíchaný s klasickými kytarami prostě k Pink sedí, což vyplývá především z poslechu písní „Dear Diary“, „Lonely Girl“ nebo „Numb“. Dokonce bych si tipl, že jeden z těchto tracků vyjde jako singl, ale to nechci předbíhat. Co se týče stylu, na albu samozřejmě nemůže chybět pozůstatek starého image, tj. hip hop. Tyto písničky se velice podobají těm z předchozího alba, a tak se zalíbí spíše oblíbencům „Can´t Take Me Home“. Album jinak obsahuje spíše pohodovější a klidnější skladby, ale na své si samozřejmě přijdou i oblíbenci svižnější muziky (zástupcem svižnějšího tempa je třeba dříve zmíný track „Get The Party Started“). Hudební složku alba bych ohodnotil jako velice dobrou, nedá se na ní v podstatě nic vytknout. Každý si na ní určitě najde to své (samozřejmě, že nemyslím důchodce a tak podobně) a o to se Pink asi i snažila.

V poslední době se stává trendem přidávání určitých multimédií na hudební disk. O tom jsme se mohli přesvědčit třeba u nejnovějších alb Tata Bojs či P. Diddyho. Z předchozích vět jste jistě vycítili, že se něco podobného objevuje i na albu Missundaztood, a tak si tuto multimediální složku popíšeme zvlášť. Graficky je stylově zpracovaná, obsahově je to bohužel horší, ale o tom až později.

Pink je kromě skvělé zpěvačky i sexy kočka, a tak se její přirozenou krásou můžete pokochat na několika povedených fotografiích (bohužel chybí portrét, který by ji zobrazoval tak, jak jí stvořil bůh, ale to bych toho už chtěl asi moc …). Posluchače, kteří si při poslechu rádi zpívají, potěší přítomnost textů, bohužel k pouze dvěma singlům. V tzv. Lyrics Page, kde jsou texty obsaženy, je dokonce začleněn systém označování jednotlivý řádků, a tak určitě nebudete mít problém s rytmem. Hodně mě mrzí nepřítomnost nějakého klipu, který se stává takovým standardem, ale můžeme být rádi alespoň za něco.

Nové album rebelky Pink mě i přes mírné výkyvy mile překvapilo, a tak z něj mám poměrně dobrý pocit. Když už si ho nebudete kupovat, určitě nevynechejte alespoň poslech!

..................................................................................................................................................