..................................................................................................................................................

Nejsem přílišným příznivcem nově vzniklých zpívajících hvězdiček. Leckdy mám pocit, že se do světa showbusinessu probojovaly jen díky své fyzické kráse; kdo ví, možná že se mezi smetánku dostali i jinými způsoby - jistě víte, na co narážím…

Už od prvního pohledu na sympatickou Kanaďanku Avril Lavigne je ale hned jasné, že se jedná o zcela jiný případ. Rozdíly jsou mnohé, hlavní odlišnost ale přímo bije do očí - image této osmnáctileté slečny. Nesnaží se ze sebe dělat poslušnou Barbie, kterou se stali mnohé před ní, nýbrž vzdorovitou a drsnou rockerkou. Možná to se svým chováním občas přehání - není to dlouho, co jsem ji v televizi spatřil, jak v jednom americkém hudebním pořadu zkoumala vůni ponožek jednoho z přihlížejících diváků - každopádně už jen její styl oblékání dává rázně najevo, že se své pozice "Královna teenagerů", jak je médii označována, jen tak nevzdá a bude za ni tvrdě bojovat.

Jak jsem již nakousl, Avril nehraje čistý pop. Dokonce mám pocit, že se o něj otírá jen minimálně. Většinu hrací doby jejího debutového alba Let Go, s nímž se vás v tomto článku pokusím seznámit, sice tvoří pohodový rytmus kytar. V několika kouscích ale Avril jasně ukazuje, že dokáže i pořadně přitvrdit - zde bych se přikláněl spíše k rocku či jeho kombinaci s punkem.

První polovina alba představuje zpěvačku a její skupinu v tom nejlepším světle - zaznívají zde osvědčené hity známé z televize nebo rádia. "Losing Grip", tuším, že zatím poslední singl, je spíše zástupcem tvrdších skladeb. Následně zazní už více provařené písně, jejichž názvy vám jistě budou více než povědomé : "Complicated" - mimochodem věc, se kterou Avril Lavigne udělala díru do světa -, "Sk8ter Boi" - veselá punková vypalovačka - a následně "I´m With You" - zřejmě nejpodařenější skladba odehrávajíc se v posmutnělém a pomalém rytmu, kterou jsem v poslední době slyšel. Nejspíše je to smyčcovými nástroji, které ve skladbě v nemalém množství zazní, každopádně "I´m With You" patří k tomu nejlepšímu, s čím se na desce Let Go setkáte.

Další tracky bych nerad házel do stejného pytle; Avril, autorka všech textů, si s nimi vyhrála minimálně stejně jako se singlovými nahrávkami. Přes pátou pozici, kde se nachází "Mobile", až po osmou pozici, kde je umístěna "Anything But Ordinary", jejíž začátek nápadně připomíná jedinečný styl U2, se dostáváme k nahrávce "Things I´ll Never Say", kde se zřejmě nejvýrazněji projeví zpěvaččin hlasový fond. Desátá skladba v pořadí - "My World"- je jedinečná použitím klávesových nástrojů, kterých se na albu dočkáte opravdu jen poskrovnu. I skladba jedenáctá - "Nobody´s Foll"- je něčím výjimečná - mimo to, že má mimořádně nakažlivý refrén, si zde autorka dokonce zarapuje. Zřejmě nejméně výrazné, ale stále kvalitní skladby - "To Much To Ask" a "Naked" - uzavírají už tak výborné album.

Kdybych měl v pár slovech shrnout celou nahrávku Let Go, učinil bych tak následovně - Avril Lavigne a její debutové album vás pobaví, možná si u něj i pobrečíte, nebo vás třeba uvede do pohody. I přesto, že třeba nejste posluchači tohoto hudebního stylu, vám toto dílko upřímně doporučuji. Mě dostalo zejména tím, že obsahuje písně, jejichž kvalita je v každém případě na vysoké úrovni. Nejedná se tedy o album, kde by bylo pár dobrých písniček a pak samá nuda. Avril má zkrátka talent a určitě není náhodou, že byla několikanásobně nominována na cenu Grammy. Letos jí bohužel všechny ceny vyfoukla třiadvacetiletá zpěvačka Norah Jones, doufejme ale, že uspěje někdy příště. A vzhledem k jejímu nadání je to více než pravděpodobné…

..................................................................................................................................................