..................................................................................................................................................

Hned na začátek vás chci upozornit, že tu nebudu hlásat nějaké ódy na to "jak ono to skvěle a reálně vypadá" - stejně jste to jistě už někde četli. Já se vám pokusím přiblížit, jak vlastně funguje 3D : jak ve filmu a počítačových hrách, tak také v reálném světě. Z Internetu jsem si stáhnul hodně informací, ale většina byla typu "běžte tam" nebo "kdo neviděl, neuvěří". Tyto články jsem okleštil a přepsal do formy informativní, nikoliv reklamní.

Na úvod bych snad jen řekl, že trojrozměrné filmy nejsou žádnou novinkou. Jednou mi moje babička vyprávěla, že za mládí byla v Moskvě v takovém kině a že tam promítali diapozitivy na plátno. Když tam byl například strom, jeho větve sahali až k ní, což poukazuje na to, že technologie zpracování 3D obrazu již nějaký ten pátek na světě je.

Dva rozměry jsou už o něco praktičtější, lze si je představit jako čtverec nebo obdélník. Pro určení polohy v něm bychom potřebovali dva body. 2D zobrazení je podobné osám X a Y v matematice. Dvourozměrné jsou také klasické hopsačky apod.

Třírozměrný je náš svět. Pro usnadnění si jej lze představit jako krychli. Pro určení polohy v něm bychom potřebovali tři body. 3D jsou dva druhy. Za prvé technické, kde jsou všechny přímky, které jsou na sebe rovnoběžné, rovnoběžně zakresleny i na zobrazení (třeba výkres nebo technický rys), za druhé je tu skutečné 3D, ve kterém je všechno zobrazeno tak, jak to doopravdy vidíte.

Představte si, že jste v pokoji (což právě teď asi opravdu jste). Rozhlédněte se kolem sebe a podívejte se na strop. Víte, že protilehlé strany jsou na sebe rovnoběžné, ale vy to tak nevidíte. Vaše pozice v prostoru vše zkresluje. Na tomto principu jsou založeny trojrozměrné hry. Podle vaší pozice v prostoru hry musí grafický engine vypočítat, jak se zkreslí sám prostor ve hře, aby vypadal reálně. Jenomže tohle ještě pořád není ono, protože člověk má dvě oči (což je vám zajisté také známo :-)). Do mozku jdou dva obrazy. Vaše hlava si je spojí a vytvoří jeden obraz., který vytváří trojrozměrnou realitu, jež vám dodává naprostý přehled o prostoru. Zavřete jedno oko a rozhlédněte se. Já vím, všechno vypadá stejně. O co mi ale jde? Zkuste třeba vzít tužku a s jedním zavřeným okem ji vyhodit a chytit. Uvidíte, že vám to bude dělat problémy. Ne velké, ale bude. Pak to zkuste s oběma očima a problémy zmizí. Nakonec bych zdůraznil jeden trik, kterým se vše dokazuje nejlépe. Pokud budete mít dvě fotky jednoho místa, kdy fotograf po vyfocení první poposunul fotoaparát o přibližnou vzdálenost lidských očí a dáte si je vedle sebe, stačí už jen správně zašilhat aby se vám fotky slily v jednu a z placatých fotek najednou vystoupí jejich obsah a vy ho budete vidět tak, jak byl viděn fotografem v skutečnosti. Tak a tahle funguje 3D kino.

Zatím jsem měl možnost shlédnout pouze film Tyranosaurus Rex, nebo tak nějak. O nějakém příběhu snad ani nemůže být řeč: děvče chodí po přírodovědném muzeu a exponáty ožívají; spíš než cestování v čase to vypadá, jako by si dívka něčeho fetla a nyní prožívá extázi :-). Efekty jsou ale naopak skutečně bombastické a potenciálu třetího rozměru je využito plně. Další filmy, které momentálně v Imaxu můžete navštívit, jsou tyto : Africké království - dokumentární film z Afriky, ale je jenom 2D, takže nuda :-) a Do Hlubin, což je opět pěkný 3D filmík o mořské fauně, za to ho prý trošku kazí suchý komentář.

..................................................................................................................................................