..................................................................................................................................................

Sen noci indiánské je jedním z mnoha alb celkem neznámé folkrocko/psychedelik/bigbítové skupiny Původní Bureš. Počáteční alba této skupiny byla po hudební stránce celkem alternativnější a nahrávky byly jaksi méně kvalitní (včetně Co to sem jede - na němž se objevují i prvky reggae -, které bylo vytvořeno ještě před 89; tehdy se však skupina jmenovala Jogurt Bedřicha Bureše). To se ovšem v určitém albu (nejspíš Ples Tapírů) zlomilo, styl jejich hudby se otočil více směrem k folkrocku a nahrávky zkvalitněly. To platí i o tomto albu.

Texty písní se mi na tomto albu hodně líbí. Nejčastěji jsou jimi jakési povídky - např. Píseň strašlivá o závodu Epony s Chrtem, která je jakousi reportáží ze závodu, na kterém se utkala manželka s psem pána, jelikož mu chtěla dokázat, jak hluboce ho miluje. Konec ale neprozradím. (Jenom vězte, že po závodu NEBUDE znít německá hymna- na co zde asi tak narážím ???) Další písní s povídkovým textem je O mlhách - jakási zbigbeatovaná lidovka, která pojednává o pouti dvou zlých zbojníků. Na ní je zajímavé také to, že je zpívaná poněkud Ostravsky a je doprovázena sitárem - na konci písně se objevuje dokonce i "sitárové sólo". Píseň O Vránách II je taky povídkou, ta se mi však příliš nelíbí z hudebního hlediska, nepřipadá mi totiž pěkný doprovod jediného nástroje - bicích. Po ní následuje, dalo by se říci, pohádka Skřítek - hudba této písně mi připadá nejzajímavější a nejpěknější. Po této následuje ještě několik povídek, které jsou však méně zajímavé - snad kromě písně Hardy, která mimo jiné mírně naráží na Foglarovky.

Mimo povídek jsou na albu i jiné, stejně zajímavé texty, např. líná píseň s líným textem Jak mě to nebaví. Je zajímavou náhodou, že mne tato píseň opravdu nebaví. Nebo také song Stroj na výrobu štěstí, který je o snaze vyrábět v mechanickém stroji mechanické štěstí- tento pokus, nevím jestli bohužel nebo naštěstí, končí nezdarem.

Kromě obyčejných nebo neobvyklých k hudbě Původního Bureše již přirostlých nástrojů (kytara, baskytara, bicí, perkuse, viola, housle) jsou zde i poněkud méně obvyklé (sitár, Weltmeistrovy varhany a haprischord, což je pianino), na něž hrají v tomto albu hosté skupiny. Všechny tyto neobvyklé nástroje mírně odkloňují styl od folkrocku do různých směrů - indiánská hudba, možná třeba i lidovka a vážná hudba. Již zmíněné Weltmeistrovy varhany mají velice specifický zvuk - jakoby z flašinetu z počátku 20. století a možná i dřívějších let. Objevují se sice jen v jedné písni, zato jsou tam ale základním doprovodním nástrojem - mluvím o podivně znějící písni Hořící keř, kterou, bohužel, nemohu nijak pochválit, protože se mi moc nelíbí. Varhany nás jakoby skrytě přivádějí do atmosféry 1. republiky svým (flašinetovým) zvukem.

Obal CD je udělaný celkem dobře- zvlášť přední kresba bookletu (a také kresba na zadní straně CD), kterou nakreslil stejně jako na všech jiných albech šéf kapely "Fumas". Na zadní straně bookletu nacházející se fotka starého indiána jakoby doplňovala název alba. Uvnitř jsou texty psány zajímavým a k jejich hudbě vhodným fontem, vedle nich jsou fotky členů a hostů kapely. Na CD je i zajímavá datová stopa. Má tam být klip k jedné z písní ve starším albu, který mi bohužel nejde spustit, a taktéž tam je celkem humorná (např."švarný militarista") HTML stránka věnována kapele - různé fotky, plakáty, texty, staré významné písně, atd.

..................................................................................................................................................